Výtažek rozhovoru s jedním ze zástupců sparťanských ultras

Jaký je podle tebe nejčastější předsudek o fanoušcích jako takových?
  "Většina novinářů například dodneška nedokáže zařadit fanoušky tam, kam patří. Fanoušky na českých stadionech rozdělím do tří skupin: normální, ultras a hooligans. Ultras chodí na stadion především proto, aby dělali atmosféru, připavovali choreografie a prezentovali klub ve "vnitřní" soutěži s fanoušky ostatních klubů. Vydávají časopisy, samolepky. A pak jsou chuligáni, kterých je nejmíň. Ti také chodí na fotbal, ale ještě před tím se servou s chuligány z druhého týmu."

Jsi představitel ultras, jak jsou ti na tom s bitkami?
  "Samozřejmě, že najdeme určitý propojení, kdy ultras zároveň patří i k chuligánům. Ale i normální ultras, když jsou napadeni, se brání."

Většina lidí vás vnímá jako skupinu jednotlivců s nízkým vzděláním i sociálním postavením.Je to tak?
  "Nesmysl první kategorie. Kdo tohle tvrdí, je úplně mimo mísu. Ve skupině ultras jsou podnikatelé, je tam člověk, který má velikou firmu s milionovým obratem. A taky jsou tam lidi co nemakaj. Jako všude ve společnosti. Rozhodně nejsme individua z rozvrácených rodin, jak o nás říkají."

Jak složité je vymýšlet chorály, vyrábět choreografie?
  "Jsem u toho od začátku, co se to na Spartě dělá. Dneska už to máme rozdělené po lidech. Někteří umí perfektně kreslit, jiní něco nakopírují, další mají zase auto a dojedou pro barvy. Je to společná práce třiceti až padesíti lidí."

Existují hranice, za které by jste v oblasti chorálů a choreografií nešli?
  "Jsme limitováni pouze zákony téhle republiky. Samozřejmě když umřel Lux na rakovinu, tak asi neuděláme choreografii na to, že je rakovina dobrá. Účelem choreografie je, aby byla vtipná. A když jí připravujete  tři týdny, kreslíte ji ve větru i dešti, pak ji roztáhnete a tleská vám třetina stadionu, je to úžasný pocit."

Popiš kolik času vám zabere příprava choreografií?
  "Dneska vezme choreo  třeba na derby desíty hodin práce a v průmeru asi čtyřicet tisíc. V Itálii jsem byl ale svědkem, když se připravovalo choreo na milánský derby. To se nedá popsat. V obrovský hale nebylo skoro vidět štětce, všechno bylo elektrický pistole. Sto padesát lidí malovalo, grilovalo se u toho. U nás kreslíme v tělosvičnách."

Použijete obrazce i na víc zápasů?
  "Z devadesáti devíti procent ne. Vždycky jde o aktuální věc. Je docela smutný, že to kreslíme tolik hodin a pak je to na stadionu vidět dvě minuty."

Jak bys chtěl, aby lidi vnímali ultras? Dnes se jich spíš každý bojí či jimi opovrhuje.
  "O tom už jsem mluvili, že si každý dává dohromady ultras a chuligány. Řeknu, že v našem sektoru se při výtržnostech na derby podílelo třeba tři sta lidí. Z nich ale jenom tak desent procent má něco společného s ultras a hooligans. Zbytek jsou bandy šestnáctiletých kluků, kteří se dají dohromady na sídlišti a speciálně při derby se vyřádí."

A vy je nemůžete zpacifikovat? Vždyť vám kazí pověst.
  "Není to v našem zájmu. Pověst nám sice kazí, ale já dávám především hodně vimu novinářům, jaký obrázek o nás lidi mají. Novináři nejsou schopní informovat v tom smyslu, že se na stadionu perfektně fandilo, byla špičková choreografie. Ale celý zápas zahodí tím, že se tam třikrát objeví Jude Slavia."

Mluvili jsme o tom, že fanouškovství je časově hodně náročné. Leze i do peněz?
  "Kdybych měl spočítat, kolik jsem do toho narval peněz, ani bych se nedopočítal. Ale snažíme se být soběstačný. Prodáváme samolepky nebo ultras věci. Někteří kluci přispějí na choreografii jen tak."

Je fandění koníček nebo už styl života?
  "Styl života. I když v mém věku už má člověk trochu jiný priority. Před třemi, čtyřmi lety pro mě byla priorita být na každém zápase Sparty a řídil jsem podle toho svůj život. Dneska jsem ženatý, mám svoje osobní záležitosti."