Fc St.Pauli-Tak trochu jiný klub

Je jenom spekulací přemýšlet o tom co by se stalo v německé fans scéně bez FC St.PAULI a jejich fans. Téměř všechno, co dnes existuje jako iniciativa fans, fanzinů, nebo progresivní organizace v německé fans scéně je právě díky nim. FC St.PAULI bylo od konce 50.let dlouho druhým klubem. Hamburger SV (HSV) byl velký klub. Nezměnil to ani jeden rok v 1. lize v sezóně 1977-78, nebo v dalších letech 1988-91, 1995-97 a 2000. "Kiezkicker" (pojmenování médii pro hráče z téhle části města) byl pořád jen malej brácha. Vzhůru do poloviny 80.let, kdy o klub nebyl velký zájem a jen malá parta chodila na zápasy.
S postupem do 2.ligy v roce 1986 se vše změnili. Spousta fotbalových fanoušků, kteří byli znechuceni násilím a nacionalistickou atmosférou během zápasů HSV přišli na Millerntor (stadión FC St.PAULI) v městské čtvrti se spoustou squattů, alternativními hudebními kluby a levicovými projekty. A tak levicová atmosféra vstoupila z ulic na stadion. Někteří z nových fans žili ve squattech v ulici "Hafenstrasse", která byla dlouhou dobu jednou z nejčastěji bojující squatterskou čtvrtí v Německu proti policii a státu. V té době se zrodil kult klubu. Politické myšlení bylo přeneseno na stadion. "St.PAULI-FANS GEGEN RECHTS" (St.PAULI fans proti pravičákům) byl nový slogan na německé fotbalové scéně. Samozřejmě úspěch fanouškovské scény byl taky tvořen úspěchem fotbalového týmu, který postoupil během dvou let postoupil ze 3.ligy do 1.ligy a tam vydržel tři roky.
Vybudovala se jednota fanoušků s hráči. Pro většinu fanoušků bylo nepřípustné aby byl klub napadán svými fans. Fans konkurenčního HSV jejich Holly (svatý) SV stavěli na vyšší úroveň. Kritika fotbalového a jejich chování nebyla povolena nebo byla považována za velezradu. V FC St.PAULI to bylo jiné. Fans St.PAULI přišli z politicko - alternativní scény. Staré kultury byli zničeny a nové způsoby myšlení byly začátkem alternativní fans kultury v St.PAULI a v Německu. Problémy byly všude, nejenom v St.PAULI. Nezájem klubů na téma fanoušci, policejní násilí během venkovních zápasů, nedostatek organizací, nebo komunikace s fandy, špatná reputace fotbalových fans celkově. V Německu byly založeny speciální projekty k spolupráci s fotbalovými fanoušky, ale tyto sociálně výchovné projekty pracovaly s násilným, nebo tvrdým jádrem fans a byli nestálé co se týče financí. V Hamburku byl projekt od roku 1985, ale fanoušci St.PAULI byli v jejich práci pouze druhořadí. Bylo to štěstí a náhoda, že práce byla převzata odpovědnými jedinci, Verein Jugend und Sport e.V. (spolek mládeže a sportu), který je dnes stále nezávislý orgán zodpovídající za oba hamburské sociální projekty. Byly vytvořeny profesionální a organizační struktury, které podporovaly vlastní iniciativu práce fans.
Ani nejlepší sociální projekt nemohl nahradit aktivní tvůrčí fans scénu a tak je Fanladen více než sociální projekt. Řídící centrum, fans centrum, úřednické centrum, místo setkání, služby otevřené pro všechny fanoušky. Byly zorganizovány zájezdy, připraveny fanziny a vytvořena nezávislá část obchodu s oblečením a suvenýry. Všechny věci, které se vyrobily a jsou z Fanladen v posledních 12 letech, by měly být spjaty s naším jménem, ale zároveň chceme ukázat tendence, za kterými si fans St.PAULI stojí a proč jsou příkladem Německu.

Ale zpět na začátek:
Nikdy víc válka, nikdy víc fašismus, nikdy víc 3.liga - to bylo motto probuzené scény. V zimě 1988-89 bojovala občansky činná skupina fans proti projektu gigantického stadionu uprostřed Heiligegeistfeldu (místa kde se nachází stadion FC St.PAULI). V ulicích byly demonstrace, 15 minut ticha na stadionu apod. O půl roku později vyšlo první číslo Millerntor Roar (MR), prvního německého fan magazínu a prvního, který nevyprávěl pivní historky z minulých zápasů, ale obsahoval aktivní fans a klubová témata. Klubu se to nelíbilo a snažil se to zakázat. Neúspěšně! Síla fans už byla příliš veliká. MR se rozrostl do nákladu 3000 kusů a stal se komunikačním prostředkem ve fans scéně. Poslední zbytky nacionalistických tendencí v publiku byly odstraněny s pomocí klubu - v prosinci 1989 byl vytištěn oficiální leták v nákladu 6000 kusů a podepsán hráči, který odsuzoval rasistické urážení všeho druhu. O dva roky později se malá skupina fans pokusila napadnout cizince na stadionu. MR a turecký veřejný dům v St.PAULI se obrátili na oficiální klubové shromáždění a byl vydán příkaz zakazující pravicový extremismus, rasistické názory, psaní nebo mluvení pod trestem zákazu vstupu na stadion.

My jsme klub
Během pár let se zrodil úplně odlišný klub ve fans scéně a jeho pověst se stala legendou, jako férovost publika k hostujícím týmům, nebo fans, ale také jako aktivní nepřítel pravicových hooligans na německých stadionech. Celkově nás fotbalový fanoušci neměli rádi kvůli tomu, že politika a fotbal by měla být rozdělená. Klub se stal dobře známý v celé Evropě, ne kvůli jeho fotbalovým úspěchům, ale kvůli fanouškům.

14 let a nic nekončí
Stagnace je krokem zpět, tohle je stálé myšlení fans St.PAULI a akce se dějí téměř pořád na každém domácím utkání.Během pár let bylo v FC St.PAULI 6 fanzinů, každý úplně rozdílný, z různých částí stadionu. Také zde bylo více supraregionálních aktivit a neustále jeden společný cíl, udržet zájem fans v klubu, který je občas těžký. Se založením AgiM (Arbietsgeme inschaft interessierter Mitglieder - zainteresovaná pracovní skupina fans St.PAULI) v létě 1997 začala další část práce aktivních fans, práce v klubu samotném. Práce AgiM nebyla přímo práce pro fans, ale byla dlouhá ruka zájmů fans uvnitř klubu. Moderní klubové směrnice, začátek ofenzívy členů a tři místa v kontrolní asociaci jsou velké úspěchy této skupiny. Z této malé skupiny byla v létě 2000 naplánovaná nová část klubu. Dnes tato skupina čítá téměř 3000 členů a všechny peníze jdou na mládež St.PAULI. Stále jsou voleni dva členové kontrolní rady a spousta fans pracuje pro klub v reklamním prodeji, prodeji lístků. Přes všechny úspěchy, kterých jsme dosáhli, bysme neměli zapomenout zmínit jednu věc. Práce byla udělána malou partou fans. Někteří fans jsou ve čtyřech aktivistických skupinách jako AgiM, BallKult, Fanzines a AFM a nemůžou dělat všechnu práci. Lidé stárnou, rodiny a demotivace..Je tu málo dobrovolníků a téměř žádní mladí. Priority jsou jít na studia, práce, nebo rodina, fans práce je trápením. Zůstaly pouze tři fanziny, aktivní skupiny jsou stále menší a menší…
Něco by nemělo být zapomenuto…Vše se děje kvůli fotbalu!

FC St.PAULI - speciální klub?
Z malého fan obchodu se stal Fanladen St.PAULI, fanziny a pár skupin jsou důležité instituce v klubu. Fanladen je instituce, zprostředkovatel pro fans mezi klubem a fanoušky. Neexistuje žádné rozhodnutí týkající se fans aniž by byli předem dotázáni. Tohle je největší úspěch. Pokud se podíváte na plány nového stadionu, nebo části jeho dokončení, hlas fans bude za veřejnost brán jako důležitý.

Antifašismus a Antirasismus
Na začátku to byli hlavně Antifašismus a Antirasismus, což byly nové věci okolo fotbalu! A to žilo, a stále žije v St.PAULI. Po pravicových pogromech v Rostocku zde byly velké antifašistické demonstrace, a skoro každý domácí, nebo venkovní zápas jsme se postavili fašistům nebo pravicovým hooligans. V Evropě se to znovu zhoršuje a stále musíme pracovat proti diskriminaci v naší společnosti.